Sociologický výzkum

24. září 2017 v 11:14 |  Společenské vědy
Úvod
Ráda bych Vám představila svůj sociologický výzkum, který má poukázat na štědrost člověka, ale také na čestnost člověka. Celý tenhle výzkum je na základě vlastní zkušenosti mé matky.
Štědrost člověka
Jako každý normální den byla má mamka v práci (asi 10 km od Šumperka), kde se zabývala objednávkami. Najednou do budovy vešel asi 15 -ti letý kluk, celý ubrečený a nešťastný, a rovnou si to šel k mé mamce. Mamka se od něj dozvěděla, že byl zde v Bludově na brigádě a po skončení směny ho měli kolegové odvést zpět domů do Šumperka. Bohužel se na něho "kamarádíčci" sprostě vykašlali a on neměl u sebe dost peněz na autobus. Mamka v tom klukovi uviděla mého bratra, který je ve stejném věku a uvědomila si, že kdyby se Adamovi (mému bratrovi) stalo něco podobného, byla by ráda, kdyby mu někdo stejně pomohl. Na nic nečekala a klukovi půjčila dost peněz, aby si mohl koupit lístek na cestu domů.
Čestnost člověka
Nakonec to dopadlo tak, že ještě ten den se kluk vrátil zpátky do práce mé mamky a všechny peníze vrátil se slovy, že se pro něho kolegové z brigády nakonec vrátili a že peníze nepotřebuje. Moc ji děkoval a zároveň se omluvil, že obtěžoval.
Jak bych se zachovala já?
Nejspíš bych se zachovala jako mamka. Když jde o slušného člověka (ať už je to malé dítě nebo dospělý člověk), proč bych mu nepomohla? Někdy se stane, že i já u sebe nemám dost peněz, ale pokud by šlo o nějaké dítě nebo teenagera, snažila bych se mu pomoct jiným způsobem. Například bych ho dovedla na nádraží nebo mu navrhla jiná místa, kde by se mohl zeptat lidí. Na druhou stranu, kdyby mě žádal o peníze nějaký bezdomovec nebo opilec, hodně bych váhala, jestli mu pomoct. Neznamená to, že bych byla bezcitná, ale jak je známo, bezdomovec a opilec si místo jídla raději koupí víno nebo pivo a do alkoholu rozhodně nemám potřebu vrážet tolik peněz. Komu není rady, tomu není pomoci, jak praví naše české přísloví.
Jak by se zachovali ostatní?
To hlavně záleží na tom, jaký má daný člověk charakter. Mám takovou zkušenost, že většinou pomáhají milí a nemajetní lidé než ti, co jsou zazobaní. Ale ne vždy se tímto řídím! Bohužel, a píši to velice nerada, jsou lidé v současné době čím dál tím více zlí, chamtiví a podlí. Snad se naše společnost konečně probere a začne se pořádně zajímat o své okolí!
Závěr
Na závěr bych ráda dodala to, že je důležité si uvědomit, že všichni jsme jen obyčejní lidé, kteří se vyskytují na tomto světě pouze jednou. Proto Vás tímto nabádám k tomu, abych jste se nad sebou pořádně zamysleli a neobracely se zády k těm, kdo to opravdu potřebuje.
 

Kr.teček

23. listopadu 2016 v 10:31
Ahoj!
Rozhodla jsem se, že než začnu psát něco dalšího, měla bych se vám představit. Tak tedy... jsem Kr.teček (to sice není moje pravé jméno, ale myslím si, že to pro zatím bude stačit). Pocházím ze severní Moravy, kde kupodivu v tomto ročním období není skoro žádná zima:-) Dále bych vám ráda prozradila, že studuji Střední pedagogickou školu a v budoucnu zamýšlím jít do Brna na Pedagogickou nebo Filozofickou fakultu. Možná by vás také zajímalo, jaké jsou, kromě divadla a cestování (již zmíněno v článku "Prague"), další mé koníčky.

Kr.tečkovy zájmy:
1. knihy, literatura - at už to je česká nebo světová literatura (nejvíce si vážím anglické literatury)
2. hudba (pop, rock, jazz, country i klasickou) - ne nadarmo dělám letos ročníkovku na téma Filmová hudba:-)
3. tábory, táboření - asi půl roku jsem chodila do skautingu, od 7. třídy jsem navštěvovala ČTU, v dnešní době už jen s ČTU jezdím na tábory
4. příroda (spojitost s tábořením)
5. tanec - ráda se na něj dívám, ale občas si také zatancuji
6. sport - bruslení (kolečkové i na ledě), badminton, tenis, jízda na kole, turistika a běh

Také bych vás chtěla informovat o tom, že mezi mé oblíbené předměty patří anglický jazyk, občanská nauka a psychologie.
Pro dnešek to bude všechno. Tak zatím v dalším článku!:-)

Prague!

22. listopadu 2016 v 22:52 |  Travelling
Je to opravdy úžasný pocit po dlouhé době navštívit hlavní město ČR,jenž nese jméno Praha! A ještě úžasnější pocit je, když máte lístky na ten nejznámější český muzikál všech dob se slavnými herci.Ale ted už moc předbíhám! Pěkně po pořádku:-)

Možná jste z prvního odstavce postřehli dva důležité fakty:
1. jsem absolutní blázen do cestování, tím pádem taková maličkost (jako je výlet do Prahy) mě okamžitě nadchne
2. miluji divadlo, filmy, herce a vše, co se dá považovat za dramatické umění

A jak to vlastně celé bylo s tou Prahou? Tak nejdříve bych se chtěla zmínit o mé jízdě vlakem, kterou jsem jela poprvé a můžu říct, že za svůj život jsem lepší jízdu nezažila. Také musím dodat, že i mého bratra a rodiče tento moderní vláček velice nadchl (RegioJet).Abych to časově upřesnila: ze Zábřeha jsme vyjeli v 14:01, do Prahy jsme dorazili kolem 15:52.
Do začátku muzikálu jsme měli dvě hodiny, proto jsme tento čas věnovali prohlídce Vyšehradu a jeho hřbitovu (našla jsem hrob Antonína Dvořáka a Jaroslava Vrchlického!). Když jsme se vydali do Kongresového centra, bylo tam již plno. Naštěstí jsme měli lístky koupené předem spolu s rezervovanými místy. Seděli jsme ve 23. řadě, což mělo pro i proti. Pozitivní na tom bylo, že jsme neohluchly, když herci začali zpívat. Bohužel jsme byli daleko od jeviště, tak jsem pomalu nevěděla, kdo tam hraje:-D Ale Hanu Holišovou a Jiřího Langmajera jsem 100% poznala!
A jo, má hlava děravá, já tady píšu, jak ten muzikál byl úžasný a zapomenu vám prozradit, jak se jmenuje! dámy a pánové, toto jedinečné představení s Hanou Holišovou a Jiřím Langmajerem se jmenuje... At žijí duchové! To jste určitě nečekali, co?!:-D No, na závěr bych chtěla podotknout, že ačkoliv muzikál byl vytvořený především pro děti, velmi se jim povedl a tím to bych všem chtěla poděkovat (hlavně svým rodičům), že jsem měla tu možnost tento velmi známý muzikál shlédnout a k tomu navštívit Prahu! Děkuji!

Kam dál

Reklama